Pšenice ozimá

Musí být přizpůsobena podmínkám stanoviště (půdní druh, půdní typ, zásobenost půdy živinami, expozice pozemku atd.), klimatickým podmínkám daného stanoviště (průběh počasí v daném roce, úhrny srážek, délka sněhové pokrývky atd.) a výběru odrůdy (plasticita odrůdy a její vhodnost do daných podmínek, způsob využití produkce atd.)

S ohledem na vysoký podíl ozimých obilnin v osevních postupech má velký význam vliv předplodiny. V podmínkách s dostatkem podzimních srážek patří k nejvhodnějším předplodinám vojtěška, jetel a luskoviny. Silná redukce jejich ploch v důsledku snížení stavů hospodářských zvířat zvyšuje význam olejnin. Často následuje pšenice po obilnině a nejsou výjimkou i několikaleté sledy obilnin po sobě. Význam předplodiny spočívá v tom, že může podstatně ovlivňovat půdní vlastnosti důležité pro růst a pro formování výnosotvorných prvků a kvality zrna. Bobovité rostliny příznivě působí tím, že v půdě zanechávají značné množství kvalitních posklizňových zbytků s nízkým poměrem C : N ( 20-25 : 1) a pozitivně ovlivňují fyzikální a fyzikálně chemické vlastnosti půdy (pozor na sóju, která odčerpává z půdy N). Významné je i jejich příznivé působení na redistribuci fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku a síry z hlubších vrstev do orniční vrstvy.
 

Z našich zkušeností je možné pěstovaní i po obilovině nebo kukuřici (např. odrůda Dagmar, Moschus nebo Leidi) při dodržení požadavků na dostatečné zásobení živinami a precizní ochranu rostlin (při pěstování po obilovině je předpoklad vyššího infekčního tlaku houbových patogenů, zvláště při minimalizačních technologiích).

Úprava půdní reakce a vápnění - ozimá pšenice vyžaduje hluboké, hlinité až jílovité půdy se slabě kyselou až neutrální reakcí (pH 6,0-7,2). Nejvhodnější jsou pro ni černozemě, degradované černozemě, hnědozemě a rendziny. V horších oblastech jsou to převážně půdy podzolové. Optimální požadavek je, aby vykazovaly dobré fyzikální, biologické a chemické vlastnosti a byly schopné poutat dobře živiny a vodu. Nevhodné pro pšenici jsou půdy lehké. Úpravu půdní reakce (pH) provádíme vápněním již k předplodinám organicky hnojeným (okopaniny, jeteloviny nebo jetelotrávy, silážní plodiny aj.) nebo ihned po jejich sklizni. Ozimá pšenice je značně citlivá k vyšší půdní kyselosti, zejména je-li hodnota pH nižší než 6. Na takových půdách je výrazně redukován nejen příjem všech potřebných živin, ale hlavně výnos zrna. K vápnění používáme výhradně uhličitanové formy vápenatých hnojiv a tam kde je v půdě nedostatek hořčíku preferujeme dolomitický vápenec. Upravit pH můžeme též pomocí fyziologicky zásaditých (ledek amonný s vápencem) nebo kyselých hnojiv (síran amonný).

Při základním hnojení nesmíme podcenit výživnou hodnotu stanoviště, musíme zohlednit agrochemické vlastnosti půdy a respektovat odrůdovou rajonizaci včetně specifických požadavků jednotlivých odrůd na výživu. Ozimou pšenici řadíme mezi plodiny se střední potřebou živin. Na 1 tunu zrna a odpovídající množství slámy a kořenů odčerpá v průměru 25 kg dusíku (N), 5 kg fosforu (P), 20 kg draslíku (K), 2,4 kg hořčíku (Mg), 5 kg síry (S) a 4,2 kg vápníku (Ca). Rostliny ozimé pšenice kořenovým systémem na dobrých strukturních půdách do zimy mohou dosahovat hloubky až kolem 0,7 - 1,0 m. Podstatná část kořenového systému se však rozprostírá ve vrstvě do 0,4 m. Z tohoto důvodu má významnou úlohu pro zajištění optimálního růstu a vývoje pšenice v podzimním období obsah přístupných živin v půdě. Při nedostatku živin jsou omezovány metabolické procesy a výsledkem jsou slabé a špatně odnožené rostliny, které při silnějších zimách často vymrzají.

V podzimním a zimním období přijímají rostliny ozimé pšenice relativně málo živin přestože poslední roky nám ukazují, že ozimá pšenice dokáže i přes zimu odnožit, případně u pozdních zásevů vytvořit dostatečnou listovou plochu. Odběr dusíku se zvyšuje na jaře, kdy rostliny po zimě musí obnovit biomasu.

Hnojení hořčíkem a sírou

Hnožství hořčíku potřebné pro vytvoření 1 t produkce je 2,4 kg hořčíku. Rozhodující je obsah přístupného Mg v půdě. Aplikaci hořečnatých hnojiv můžeme provádět buď samostatně, nebo v rámci vápnění, kdy použijeme dolomitický vápenec, případně při aplikaci draselných a dusíkatých hnojiv, z nichž některá hořčík obsahují. Pro základní hnojení používáme zpravidla Kieserit. S ohledem na pokles emisí síry (cca 15 kg.ha-1.rok-1) doporučujeme použít při předseťové přípravě půdy i hnojiva se sírou. Dobré zkušenosti jsou se sádrovcem (Pregips H), jednoduchým superfosfátem, draselnými i hořečnatými hnojivy s obsahem síry. Stejně jako u dusíku je největší odběr síry na jaře a proto se síra nejčastěji dodává spolu s dusíkem v NS hnojivech, jako jsou YaraBela SULFAN a DASA. Jejich pozitivní vliv se projevuje zvláště v regionech s dlouhodobě nízkými emisemi síry a na půdách s nízkým obsahem vodorozpustné síry. Při výpočtu potřeby hnojení sírou vycházíme z předpokládaného výnosu stejně jako u předcházejících živin. Na 1 t zrna počítáme, že rostlina odebere 4,3 kg síry. S obsahem síry v posklizňových zbytcích se nepočítá. Ve většině případů stačí dodat v NS hnojivech na začátku jarní vegetace dávku 10 – 15 kg S/ha.

Příprava půdy před setím

Závisí na používaných technologiích zakládání porostů (minimalizace, atd.).

Termín setí doporučujeme v agrotechnické lhůtě pro danou výrobní oblast v rozmezí od poloviny září do poloviny října. Nejvhodnějším termínem je polovina agrotechnické lhůty, v BVO a OVO do 30.9. v ŘVO a KVO do 10.10. Vzhledem k vysoké odolnosti některých odrůd k vyzimování snášejí tyto i pozdnější setí (např. odrůda LG Mondial, LG Keramik, LG Dita, Dagmar, Moschus, Frisky atd.).

Výsevek – při stanovení výsevku musíme brát v potaz kvalitu osiva (to znamená klíčivost, HTZ nebo hmotnost milionu klíčivých semen ale i čistotu), dále technologii pěstování (minimalizace atd.) a samozřejmně půdní a klimatické podmínky. Všeobecně můžeme doporučit při ranějším setí a při podmínkách pro vysokou polní vzcházivost 320 až 360 zrn na m2 (to je 3,2 – 3,6 milionu klíčivých semen na ha), při výsevu v polovině agrotechnického termínu a při dobré polní vzcházivosti (optimální podmínky) 360 – 390 zrn na m2 (to je 3,6 – 3,9 milionu klíčivých semen na ha), při pozdnějším setí a při horší polní vzcházivosti 390 – 450 zrn na m2 (to je 3,9 – 4,5 milionu klíčivých semen na ha). Vzhledem k velké rozmanitosti a různorodosti oblastí bychom u výsevku měli vždy vycházet ze zkušeností s pěstování pšenice v dané oblasti. Pro snadnější orientaci ve výsevcích jednotlivých odrůd jsme vytvořili tabulku (viz. pdf ke stažení) s doporučeným počtem milionu klíčivých semen v jednotlivých oblastech.

V případě vyššího výskytu škůdců (křísů, křísků, mšic atd.) zvážit ošetření insekticidy kvůli přenosu viróz. Toto ošetření zvážit zejména na základě monitoringu přenašečů viróz a zvýšenou pozornost bychom také měli věnovat porostům založeným na začátku agrotechnické lhůty.

V průběhu vegetace provádíme hnojení dusíkem a další případnou úpravu výživného stavu rostlin deficitními živinami. Je také potřeba počítat s tím, že do začátku sloupkování, rostliny přijmou v průměru asi 40 % N a intenzita jeho odčerpání roste až do konce kvetení, kdy odebere dalších 30 % této živiny. Po odkvětu se požadavky rostlin na dusík relativně snižují, poněvadž ten se přemísťuje z ostatních částí rostliny do tvořícího se zrna. Na konci vegetace je v zrnu nahromaděno až 75 % dusíku. Využití N na tvorbu zrna je často v našich podmínkách negativně ovlivňováno nízkým obsahem fosforu, draslíku, hořčíku a síry. Největší příjem dusíku a draslíku je v období intenzivního růstu tj. od sloupkování do kvetení. U draslíku dochází k jeho výraznému poklesu od kvetení do sklizně, zatímco odběr fosforu si zachovává stejnou dynamiku s mírným nárůstem v období tvorby zrna. Vápník, síra i hořčík jsou odebírány rostlinou intenzivně do fáze růstu BBCH 35, následně se jejich čerpání snižuje a v období tvorby zrna opět roste.

Celkovou dávku dusíku aplikovanou v průběhu vegetace dělíme na:

regenerační hnojení – provádíme co možná nejdříve na jaře, ve fázi odnožování (BBCH 21 – 29) v dávce 60 – 70 kg N/ha ve snadno přístupné formě (tuto dávku můžeme rozdělit – první část co nejdříve na jaře, druhou část v období plného odnožování (BBCH 25).

1. produkční hnojení – ve fázi začátku sloupkování (BBCH 30 – 32 – objevení 1.-2. kolénka) ve snadno přístupné formě např. DAM. 40 -60 kg N/ha

2. produkční hnojení – ve fázi objevení a rozvinutí posledního (praporcového) listu – pozor na poškození praporcového listu (BBCH 37 – 39), taktéž ve snadno přístupné formě (DAM nebo jiná dusičnanová forma) 20 - 30 kg N/ha

kvalitativní přihnojení – dle potřeby – počátek metání (BBCH 49 – 51) 20 – 30 kg N/ha Rozdělení dávky dusíku v průběhu vegetace a stanovení množství aplikovaného N je závislé od vlastností jednotlivých odrůd pšenic a jejich využití.

U odrůd pšenice určených pro pekařské účely tzn. pro výrobu chleba a pečiva musíme respektovat ten výnosotvorný prvek, který má největší význam pro výnos dané odrůdy. U odrůd, které tvoří výnos produktivností klasu posílíme hnojení dusíkem při 1. a 2. produkčním hnojení. Naopak u těch, které tvoří výnos počtem odnoží a hustotou porostu, je zapotřebí posílit regenerační hnojení, případně již i hnojení základní. U kompenzačních typů musíme respektovat jednotlivé odlišnosti ve skupině. Tvoří-li např. odrůda výnos hustotou porostu a počtem zrn v klasu, je třeba největší pozornost věnovat regeneračnímu a 1. produkčnímu hnojení dusíkem.

U odrůd pšenice určených pro pečivárenské účely tzn. pro výrobu sušenek, oplatků apod. přesouváme aplikaci N do jedné případně dvou dávek v první polovině vegetace a zcela vynecháme přihnojení kvalitativní. Musíme rovněž pečlivě dodržovat specifika jednotlivých odrůd a jejich zařazení do skupin dle užití (E, A, B, C).

Pšenice pěstovaná pro škrobárenské nebo případně lihovarské využití by měla rovněž být hnojená výrazně vyšší dávkou dusíku již v první polovině vegetace.

Regenerační hnojení dusíkem

Nezbytným předpokladem pro nastartování rychlého růstu u ozimů je vytvoření optimálních výživných podmínek. Na pozemcích, kde byla vyhovující až dobrá zásoba fosforu, draslíku, hořčíku a vhodné pH je nutné zajistit u rostlin rychlý rozvoj kořenového systému s následnou obnovou nadzemní biomasy. S hnojením začínáme brzy na jaře. V žádném případě by hnojivo nemělo být aplikováno na sníh (pokrývka vyšší jak 50 mm a na promrzlou půdu - hloubka promrznutí nad 80 mm) nebo půdu přesycenou vodou.

Při aplikaci můžeme využít ranních mrazíků, které přechodným zpevněním půdy umožní snadnější pohyb pozemní aplikační techniky a menší poškození porostu. Hlavním ukazatelem pro volbu dávky jsou výsledky agrobiologické kontroly porostu po zimě (počet rostlin na m2, počet odnoží, zdravotní stav porostu a jeho vývoj) a obsah Nmin v půdě. Pro určení potřebné dávky dusíku k přihnojení, musíme zjistit celkové množství Nmin, které se v půdě nachází v profilu 0-30cm. (Stanovenou hodnotu v mg.kg-1 vynásobíme koeficientem 4,5, a tím dostaneme celkový obsah dusíku v kg na ha. Z této hodnoty vycházíme při stanovení dávky nutné k přihnojení ozimé pšenice). Obvykle volíme dávku mezi 60 – 70 kg N/ha ve fázi odnožování (BBCH 21 – 29) - tuto dávku můžeme rozdělit – první část co nejdříve na jaře, druhou část v období plného odnožování (BBCH 25). Pro upřesnění první regenerační dávky lze použít i novější metodu - aplikace pro mobilní telefony Yara Image IT.

Při regeneračním hnojení platí zásady:

1. Čím dříve začínáme s přihnojením, tím vhodnější je využít hnojiva s amidickou a amonnou formou dusíku (DASA, močovina stab.).
2. Při pozdnějším a rychlém nástupu jara se nejvíce hodí nitrátový dusík (LAD, LAV).
3. Ledky preferujeme u slabších a méně odnožených porostů.
4. U dostatečně odnožených rostlin pokud nechceme podporovat další odnožování upřednostňujeme amidickou formu dusíku (stab. močovina).

Z hnojiv použijeme dusičnan amonný (34 % N), močovinu (46 % N), ledek amonný s vápencem (27 % N) nebo ledek amonný s dolomitem (26 % N). Na půdách s nízkým obsahem vodorozpustné síry použijeme hnojiva obsahující vedle dusíku také síru jako např. DASA (26 % N, 13 % S), YaraBela SULFAN (24% N 6%S) aj. Vzhledem k tomu, že jsou rostliny často poškozeny mrazem, je méně vhodné použití kapalných hnojiv (kapalná hnojiva využíváme hlavně při jarních přísušcích, kdy potřebujeme aby rostliny co nejdříve regenerovali a z důvodu nedostatku srážek se nám pevná forma hnojiva nerozkládá). Pokud je provedeno regenerační přihnojení včas a vhodně zvolenou dávkou, dochází v krátké době k plné regeneraci porostu. Výsledkem je rychlý vývoj porostu na jaře projevující se intenzivní tvorbou a růstem odnoží.

Kvalitativní hnojení dusíkem

Dělené hnojení a zvláště hnojení kvalitativní podle průběhu povětrnostních podmínek vytváří předpoklady pro zvýšenou technologickou jakost pšenice (obsah bílkovin, mokrého lepku a pekařské kvality zrna). Jak uvádí Baier (1988), pozdní přihnojení dusíkem se s větším efektem uplatní na půdách lehkých a středních, protože ty bývají dusíkem zpravidla hůře zásobeny. Nemusí to být ale vždy pravidlem, protože i na půdách těžkých byly zaznamenány deficience dusíku při nadměrných srážkách, vysokém odběru dusíku předplodinami, nevyváženou bilancí živin při úzké specializaci osevního sledu a také z důvodu sucha, což bývá často velmi aktuální záležitost. Pozdní (kvalitativní) přihnojení dusíkem se provádí zpravidla ve dvou obdobích.

U slabších porostů, kde je potřeba posílit asimilační aparát a udržet co nejvyšší počet produktivních odnoží přihnojujeme již velmi brzo a to ve fázi BBCH 37 tj. v období, kdy se objevuje poslední list. Toto přihnojení můžeme zařadit i jako druhé produkční hnojení. Dávku dusíku opět můžeme upřesnit Yara N-Testerem. Ostatní porosty přihnojujeme až na počátku metání tj. ve fázi BBCH 51 dávce kolem 20 – 30 kg N/ha. Pro hnojení v tomto období volíme zpravidla pevná hnojiva, při volbě kapalných hnojiv použijeme aplikační nástavce, jinak hrozí nebezpečí popálení porostu, zvláště pak praporcového listu a klasu, které v daném i následujícím období tvoří převážnou část asimilátů. Proto fungicidní ochrana a výživa praporcového listu a klasu je velmi důležitá. Účinnost pozdního přihnojení je závislá na dobrém zdravotním stavu porostu a na příznivých vláhových poměrech. Dávka dusíku je dávkou navíc a měla by se pohybovat kolem 20 - 30 kg.ha-1. Z hnojiv lze doporučit LV, LAV, roztok močoviny s mikroelementy, ředěný DAM-390.

Produkční hnojení dusíkem

Produkční hnojení dusíkem provádíme na počátku sloupkování (BBCH 30 – 31). Dávka dusíku vychází ze zhodnocení aktuálního výživného stavu porostu ozimých pšenic provedeného na základě chemického rozboru rostlin, popřípadě využití dnes již dostupných zařízení na zjištění obsahu N přímo z listu rostliny (Yara N-Tester), odebraných ve fázi BBCH 25. Produkční přihnojení má vytvořit předpoklady k dobrému vývoji porostu a optimální tvorbě výnosotvorných prvků.

Bezprostředně jím ovlivňujeme velikost klasu (počet prvků produktivity klasu, klásků a kvítků), podporujeme růst a vývoj odnoží a pozitivně působíme na velikost listové plochy. Koncentrace živin v této vývojové fázi rozhoduje o intenzivním růstu rostlin, který se odvíjí v závislosti na povětrnostních podmínkách. Rostliny pšenice začínají v tomto období produkovat značné množství sušiny a její tvorba předbíhá příjem živin z půdy. Začíná se projevovat tzv. zřeďovací efekt. Přihnojení provedeme dusíkem (DAM-390, SAM, Ledkem amonným s dolomitem (LAD), ledkem amonným s vápencem (LAV), ledkem amonným apod. Produkční hnojení (ve fázi začátku sloupkování) provádíme dávkou 40 -60 kg N/ha. Přitom je třeba vyjít z místních zkušeností a dávku dusíku, pokud by měla překročit 60 kg N/ha, dělíme na 2x. Druhou dávku budeme aplikovat ve fázi BBCH 37 - 39.

Příznivý vliv dusíkaté výživy se může projevit pouze tehdy, je-li dostatečně hnojeno i ostatními živinami. Rostliny pšenice by neměly strádat po celou dobu vegetace živinami, tak aby byla zajištěna maximální tvorba sušiny. Jsou – li ostatní vegetační i agrotechnické ukazatele v optimu, můžeme kalkulovat s vysokým výnosem. V průběhu vegetace můžeme provést přihnojení prakticky všemi živinami. Je třeba mít ale na paměti, že jejich využitelnost pro daný porost pšenice může být značně rozdílná v závislosti na povětrnostních podmínkách. K živinám, které můžeme během vegetace aplikovat i v pevných hnojivech patří síra. Zatímco hnojení draslíkem a fosforem směřujeme k základnímu hnojení, síru můžeme aplikovat nejlépe v kombinaci s dusíkatým přihnojením.

Za tím účelem volíme i příslušná dusíkatá hnojiva, které síru obsahují. Síra mimo jiné podporuje i příjem dusíku a tím přispívá k jeho efektivnějšímu využití. Hnojení sírou sice výrazněji nezvyšuje výnos zrna, ale pozitivně ovlivňuje především pekařskou jakost. Tento účinek má především pozdní aplikace síry listovými hnojivy ve fázi BBCH 55 např. v hnojivu YaraVita THIOTRAC. K aplikaci lze použít jak makrobiogenní tak mikrobiogenní prvky, ale s ohledem na koncentraci použitých roztoků a množství živin v nich obsažených budou mít větší účinnost ty živiny, které se vyskytují v rostlinách v nižších koncentracích. V těchto případech lze předpokládat jejich pozitivní působení nejen na výnos a kvalitu produkce, ale i na ekonomiku pěstovaných plodin. Z hnojiv jsou vhodná pro mimokořenovou výživu jak hnojiva pevná, tak kapalná. Z pevných hnojiv jsou zvláště výhodná ta, která jsou dobře rozpustná ve vodě: močovina, ledek draselný, hořká sůl. Z kapalných hnojiv DAM–390, LOVODAM, NP roztoky, SAM aj. Vedle toho jsou vyráběna hnojiva přímo určená pro mimokořenovou výživu jako např. Campofort, Klomag, FertiGreen, Hycol, Kalkosan, YaraVita GRAMITREL, YaraVita THIOTRAC, Lamag, Vegaflor aj. Pro mimokořenovou aplikaci hnojiv je třeba dodržovat výrobcem doporučenou koncentraci roztoku.

Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, optimální výživa rostlin je nezbytným předpokladem pro zdárný růst a vývoj rostlin, ale také pro jejich dobrý zdravotní stav. Při nevyrovnané výživě dochází k negativnímu působení na metabolismus rostlin a často jsou významně ovlivňovány nejen výnosotvorné prvky ale i kvalita produktu. Optimálně vedená výživa ozimé pšenice od výběru vhodné předplodiny k základnímu hnojení až po přihnojení jsou předpokladem pro dobrý výnos a vysokou kvalitu vypěstovaného produktu.

Ochrana rostlin + použití morforegulátorů – použití herbicidů je dáno zaplevelením pozemku a tlakem plevelných druhů v porostu (z toho důvodu můžeme provádět ozimý herbicidní zásah, tak i jarní), použití insekticidu je dáno výskytem škůdců – rozhodujeme se dle výskytu škůdců a stupně zaplevelení pozemku (porostu).

Pokud bude infekční tlak chorob nižší a průběh počasí bude optimální, můžeme provádět pouze jedno ošetření fungicidem BBCH (39 – 49). V tomto případě používáme fungicid, který ochrání rostlinu po delší dobu. V případě vysokého infekčního tlaku a nepříznivého průběhu počasí můžeme zvolit systém třech aplikací fungicidů.

Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že při volbě vhodné agrotechniky, ochrany rostlin a použití morforegulátoru je vždy důležité zohlednit vlastní zkušenosti s pěstováním dané lokalitě, místní podmínky, vlastnosti odrůdy, stav porostu, infekční tlak chorob, výskyt škůdců a plevelů a povětrnostní podmínky stanoviště.